Příběh uhlí 2: Spravedlivá transformace a revitalizace

Podcast

Příběh uhlí je pětidílný podcast z produkce Heinrich-Böll-Stiftung Praha, ve kterém Ondřej Šebestík popisuje minulost, současnost i budoucnost uhlí v Česku a spolu z hosty z řad vědců, politiků i občanských aktivistů se zamýšlí nad výzvami a možnými směry zelené transformace uhelných regionů. A právě o sociálním rozměru zelené transformace a revitalizace ve druhém díle série hovoří Zuzana Vondrová z Centra pro dopravu a energetiku, Mikuláš Černík z hnutí Limity jsme my a botanik Jan Albert Šturma.

pribeh uhli 2

 

Druhý díl Příběhu uhlí se snaží nahlédnout do budoucnosti. S uhlím se jednoho dne skončí ne proto, že dojdou jeho zásoby, ale proto, že jeho pálení přispívá uvolňováním oxidu uhličitého k oteplování atmosféry. V Česku máme několik regionů, které jsou s uhelným průmyslem bytostně provázány. Aby odstup od uhlí nezlikvidoval tamní ekonomiky a lidé nepřišli ze dne na den o práci, musí se vytvořit strategie odstupu od uhlí, která bývá popisována pojmem spravedlivá transformace.

„Proces transformace probíhá už od začátku devadesátých let, ale rozhodně ne správně. Dlouhodobě se v těch místech nedaří nastartovat jiné hospodářské příležitosti. V Karlovarském kraji je třeba 16 % lidí v exekuci, v Ústeckém přes 17 %, dochází tam k odlivu mladých lidí a je tam i nižší vzdělanostní úroveň. Myslím, že máme před sebou příležitost nastartovat udržitelnější ekonomiku, která nebude ničit zdraví ani životní prostředí,“ říká Zuzana Vondrová z Centra pro dopravu a energetiku.

„Evropská unie zřídila Fond spravedlivé transformace, ze kterého Česká republika dostane 42 miliard korun. Je tu určité riziko, jakým způsobem budou tyto prostředky využity. Koncept spravedlivé transformace v prvopočátku vzešel ze strany odborářů, aby zaměstnanci jen nepřicházeli o svou práci. Apelovali na to, aby se někdo staral o jejich budoucnost. My se snažíme, aby v tom ta pointa nevyšuměla,“ dodává Vondrová, která se také účastnila jednání třetí pracovní skupiny Uhelné komise.

Spravedlivou sociální a ekologickou transformací uhelných regionů se zabývá i Mikuláš Černík z hnutí Limity jsme my a ani on zatím budoucnost těchto oblastí nevidí úplně jasně. „Lidi postrádají jasnou představu o tom, co z té proměny bude plynout za benefity. Velký entuziazmus pro obnovitelné zdroje jsem při návštěvě uhelných regionů necítil, ale to je i mediálním obrazem, který se tu třeba o solární energetice vybudoval. Zajímavé je, že například v regionu východního Velkopolska vznikla agentura pro regionální rozvoj, která zajišťuje přípravu spravedlivé transformace a plán provedení. My máme o Polsku často představu, že se tam bude těžit navždy, ale tak to úplně není. Některé instituce jsou tam mnohem progresivnější než u nás,“ uvádí inspirativní příklad ze zahraničí člen platformy Re-set Mikuláš Černík.

Odchod od uhlí ale není jen energetická a sociální otázka. Zavření dolů a elektráren znamená i významný vliv na přírodu a krajinu. Jak moc přírodu aktivně rekultivovat, nebo ji naopak nechat přirozenému vývoji, hodnotí botanik Jan Albert Šturma. „Krajina se nejdřív komplet vytěží, vznikne nějaká těžební pánev a odvaly. V ten moment zmizí původní krajina, ať byla jakkoli hodnotná, ale vznikne krajina nová, která má většinou zajímavou strukturní, reliéfní i geologickou dynamiku. To jsou naprosto ideální podmínky pro vznik pestré krajiny, která se sice vůbec nepodobá té staré, ale je většinou sama o sobě extrémně hodnotná,“ říká Šturma a dodává, že krajina, která vzniká řízenou nebo spontánní sukcesí, má mnohem větší diverzitu, než plantáže, které tam vznikají inženýrským způsobem.

Proč nefunguje umělá výsadba na lokalitách s extrémními půdními vlastnostmi, jak téma transformace v zasažených regionech komunikovat a proč hlídat směřování peněz z evropského fondu? To jsou jen některé z otázek, které také diskutují hosté druhého dílu. Poslechněte si ho ještě dnes a nenechte si ujít i další díly.

/Moderace Ondřej Šebestík, hudba a zvukový obal Pavel Jan/